Čaroděj z nafukovacího stromu
Nakladatel: Fragment
Rok vydání: 2008
Miloš Kratochvil
Ilustrace: Luděk Bárta
Ukázka:
ZAJEČÍ DOKTOR ZE ZAJEČOVA
„Honzula už není čaroděj, jako býval,“ řekl hajný Votava Andulce, která ho nedočkavě vyhlížela na zápraží. „Za chvíli dokáže začarovat leda tak šneka. Zajíc je prý na něj moc rychlý. Má strach, že ho kouzlem netrefí!“
„Takže Ondřej nám tu bude řádit pořád?“ zeptala se přísně Andulka. „Jen jestli jsi to Honzulovi nějak divně nepověděl. Pomohl vždycky každému, kdo ho slušně poprosil!“
„Já se ho doprošovat nebudu,“ houkl hajný hrdě.
Když ale viděl, jak Andulka v předsíni sahá po kufru, s nímž po svatbě do hájovny přišla, rychle otočil a sliboval: „Zařídím to sám. Pojedu s ním k zaječímu doktorovi. Slyšel jsem, že doktoři dokážou zázračné věci! Ani se tomu věřit nechce…“
Vzal Andulku za ruku a aby ji uklidnil, posadil ji do houpacího křesla a houpal ji vyprávěním o doktorech.
„Jeden doktor změnil tabletkami divoké prase na krotké a to začalo být tak čistotné, že si každý večer u studánky čistilo tesáky smrkovou větvičkou!“
„Tohle by na dobrou noc stačilo,“ nenechala se dál houpat Andulka. „Dopovíme si to zítra. Až se vrátíš.“
Druhý den se tedy hajný Votava vypravil s Ondřejem k zaječímu doktorovi. Zaječí doktor měl ordinaci až v Zaječově. V čekárně sedělo devět zajíců. Jeden kulhal, druhý špatně slyšel, třetího bolel zub, ale žádný pětkrát denně neskákal hajnému do náruče nebo oknem přímo do hájovny.
„Tak tohle slyším poprvé. Z toho jsem jelen,“ kroutil hlavou doktor Packa. Dlouho přemýšlel, potom se ťukl do čela. „Mám to! – Když k vám skočí do hájovny, nepřinese malované vajíčko nebo kraslici?“
„Ne. Proč?“ vyjevil se hajný.
„Tím by se všechno vysvětlilo,“ řekl doktor. „Byl by to zajíc velikonoční!“
„Jenže Velikonoce jsou jednou za rok a on je u nás pětkrát denně,“ zasténal Votava.
Doktor se ušklíbl: „Vy myslíte, že zajíc ví, jak často jsou Velikonoce? Zajíc nemá v lese na pařezu kalendář jako vy doma v kuchyni.“
„Ale velikonoční zajíc by přece měl vědět, kdy jsou Velikonoce! A Ondřej nám vážně nikdy malované vajíčko nepřinesl.“
„Hm. Měl by vědět a měl by nosit - kdyby byl velikonoční,“ uznal doktor Packa. „Pak je to tedy ale obyčejný, jenom poněkud zvláštní zajíc. Provedu další vyšetření.“
Hajný Votava jenom lapal po dechu, když doktor panáčkoval proti Ondřejovi a nutil ho do hry Zajíček v své jamce sedí sám . Ve chvíli, kdy doktor zpíval „chutě skoč, chutě skoč a vyskoč!“, tleskl. Ondřej se lekl – hup – a už se krčil hajnému v náručí.
Doktor taky vyskočil ze země. „Tohle, pane Votavo, vyléčit nedovezu. Napíšu vám však doporučení, a můžete s tím vystupovat v cirkusu.“
„Jenže já k cirkusu nechci! Mám v Halounském lese hájovnu, hodnou ženu a dva psy. Já potřebuju mít kolem sebe les, vůni stromů a jehličí,“ řekl hajný místo pozdravu a šel s Ondřejem ze Zaječova až domů pěšky, aby se z toho všeho trochu vydýchal.
„To bylo řečí, že doktoři dělají zázraky!“ spráskla ruce Andulka, když viděla, že se hajný vrací zase se zajícem. „Tobě, jak tak koukám, nic zázračného nedal ani neporadil.“
Votava neměl chuť vykládat, že dostali doporučení k cirkusu, a tak jen vytáhl z kapsy velkou krabičku tabletek.
„To jsou tabletky na trpělivost,“ řekl.
Andulce zablesklo v modrých očích nadějí. „Pan doktor věří, že to Ondřejovi pomůže?“
„Nejsou pro Ondřeje. Jsou pro nás dva,“ špitl hajný.